Den památky Hirošimy a Nagasaki

Při studiu knihy Jób s křesťany ve Střední Africe byl teolog Jason Carter svědkem jejich hluboké solidarity s tímto textem. V tomto úryvku píše student teologie, který patří k domorodé komunitě Fang v Rovníkové Guineji, dopis Jóbovi a sdílí s ním své vlastní zkušenosti s utrpením:

Bratře Jobe,

Pokaždé, když čtu Písmo a rozjímám o tvých utrpeních a o stížnostech a obviněních, která proti tobě vznesli tví přátelé, ptám se sám sebe, zda ses ve mně znovuzrodil…

Pravdou je, že svět je nespravedlivý. Stejně jako ty jsem prožil tři strašné roky, během nichž jsem přišel o dvě ze svých dětí. Jedno zemřelo na nemoc. Po jeho smrti lidé zvenčí, včetně mých vlastních příbuzných, tvrdili, že to bylo kvůli čarodějnictví rodiny mé ženy. Málem jsme se rozešli. Druhé dítě (ve věku šesti let) zemřelo při požáru, při kterém nebylo možné zachránit z domu ani jedinou věc… Lidé ten požár připisovali nezodpovědnosti mé ženy, jiní tvrdili, že to byl Boží trest za to, že jsme udělali něco špatného – že nám Bůh oplatil… spravedlivým soudem… Mé vlastní srdce mi říkalo: „Kde je ten Bůh, kterému sloužíš, a jak to, že [Bůh] dopustil, abys tím vším prošel?“

Moje země je sužována nejrůznějšími epidemiemi, nemocemi, jejichž původ je stále neznámý, a strašlivými úmrtími. Ale pokaždé, když někdo těmito věcmi trpí, ostatní si vždy myslí, že oběti se musí přiznat k tomu, co udělaly…. Mohu téměř říci, že uvažování tvých tří přátel je v mé kultuře typické. Veškeré utrpení je zde spojováno s čarodějnictvím nebo s hříchem, za který Bůh soudí danou osobu či celou rodinu…. Slyšel jsem lidi naříkat a plakat a říkat: „Jestliže Bůh existuje, proč to [Bůh] dopustil? Nezasloužím si to, není to spravedlivé!“ Jiní si dokonce vzali život, aby zabránili dalšímu utrpení.

Zkrátka, s tímhle žijeme každý den. Se smrtí nevinných dětí, … s lidmi, kteří vystudovali, ale žijí v chudobě bez práce, s lidmi, kteří trpí nemocemi, aniž by věděli, odkud pocházejí. Přesto se zdá, že mnoho zločinců je v životě stále úspěšnějších.

Jobe, obdivuji tvou odvahu a tvůj zralý přístup v reakci na tvou manželku i tvou čestnost. Navzdory všemu jsi v tom všem nezneuctil Boha (2:9–10). Obdivuji tvou pokornou reakci vůči Bohu. Je pravda, že mnozí mohou prokázat moudrost tím, že mlčí, když není známa příčina – a neotevírají ústa, aby neříkali hlouposti nebo falešně neobviňovali oběti….

Tvůj příběh mi opravdu dává naději. Dává mi pocit, že dokud člověk žije na zemi, neexistuje žádná záruka, že nebude trpět, ať už je jakkoli nevinný nebo spravedlivý.

Přeji si, aby se od tebe mohli všichni poučit.

S pozdravem,

Váš bratr Gregorio Nsomboro

Hiroshima and Nagasaki Remembrance Day

Studying the book of Job with Christians in Central Africa, the theologian Jason Carter witnessed their deep solidarity with the text. In this excerpt, a theology student, part of the indigenous Fang community in Equatorial Guinea, writes a letter to Job, sharing his own experiences of suffering:

Brother Job,

Each time that I read the Scriptures and meditate on your afflictions and the complaints and accusations that your friends made against you, I ask myself if you have been reincarnated in me….

The truth is that the world is unjust. Just like you, I passed through three horrible years in which I lost two of my children. One died through an illness. After his death, people from the outside, including my own relatives, said that it was through the witchcraft of my wife’s family. We almost separated. The other child (six years old) died in a fire in which there was not a chance to remove even one single belonging from the house…. The people attributed the fire to my wife being irresponsible, others affirmed that it was a punishment of God against us because we had done something bad—that God had paid us back with ... just judgment…. My own heart told me: “Where is the God that you serve and how is it that [God] allowed you to pass through all of this?”

My country is being devastated with all types of epidemics, sicknesses whose origins are still undiscovered, and horrible deaths. But every time that a person suffers from these things, the idea of others is always that the victims have to confess what they have done…. I can almost say that the reasoning of your three friends is typical in my culture. All suffering here is linked to witchcraft or to a sin for which God is judging the person or all the family…. I have listened to people lament and cry, saying: “If God exists, why has [God] permitted this? I don’t deserve it, it’s not fair!” Others have even taken their lives to prevent further suffering.

In short, this is what we live with every day. With the death of innocent children, ... people who have studied but live poor without jobs, people that suffer sicknesses without knowing where it comes from. Nevertheless many criminals appear increasingly successful in life.

Job, I admire your courage and your mature attitude in responding to your wife and your integrity. Despite everything, you didn’t blaspheme against God in all of that (2:9–10). I admire your humble response to God. It’s true that the way in which many can demonstrate wisdom is to be silent when the cause is unknown—and not open one’s mouth to speak foolishness or falsely accuse the victims….

Your story truly gives me hope. It gives me the feeling that while man lives on the earth, there is no guarantee that he will not suffer, however innocent or righteous he may be.

I wish that everyone could learn from you.

Sincerely,

Your brother Gregorio Nsomboro