Neděle

Blahoslavenství jsou paradoxní „přikázání“. Neříkají křesťanům, co mají dělat; říkají jim, jací budou, pokud budou žít v království: Budou chudí v duchu, čistí v srdci, milosrdní a mírní tvůrci míru; budou žíznit po spravedlnosti a kvůli tomu budou pronásledováni, a budou truchlit.

—Richard Rohr

Pondělí

Pod pojmem „milosrdní“ má Ježíš na mysli ty, kteří mají k všem [lidem] takový soucitný postoj, že se rádi podělí o vše, co mají, mezi sebou i se světem.

—Clarence Jordan

Úterý

Ježíš ví, že žádný člověk nemá dokonale čisté (neposkvrněné) srdce. Ve své moudrosti se však ptá: „Jsi ochoten se ukázat? Jsi ochoten na sobě pracovat? Jsi ochoten napravit, co jsi pokazil?“ Odpovědět na tyto otázky kladně znamená zavázat se k této cestě.

—Carl McColman

Středa

Mírotvůrci se konfliktům nevyhýbají; ve skutečnosti je někdy právě mírotvorba sama o sobě vyvolává. Vidíme to na příkladu Ježíše.

—Rich Villodas

Čtvrtek

Žít radostně uprostřed nedorozumění a pronásledování ukazuje za hranice našich malých „království“ k většímu království Božímu.

—Richard Rohr

Pátek

Možná Ježíš toho dne prostě žehnal těm kolem sebe, kteří by jinak požehnání nedostali, kteří dospěli k přesvědčení, že pro ně požehnání nikdy není v kartách. Nezní to přesně jako něco, co by Ježíš udělal?

—Nadia Bolz-Weber

Cvičení pro dvacátý osmý týden Praktikování blahoslavenství

Mírový aktivista a pravoslavný křesťan Jim Forest (1941–2022) vyzývá křesťany, aby brali vážně Ježíšovo nabádání zůstat nablízku těm, kteří trpí:

V mnoha knihkupectvích bude tato kniha [o blahoslavenstvích] umístěna v sekci označené jako „spiritualita“, což je hezké slovo, které znamená život v Duchu Svatém. V dnešní době však často naznačuje, že přijetím správné metody modlitby nebo meditace se povznesete nad svět, jeho rušivé problémy a beznadějné utrpení, a vstoupíte do blaženosti Boha (nebo Buddhy či hinduistického božstva). Křesťanská spiritualita nemá nic společného se ztrátou kontaktu s těmi, kdo trpí.

Křesťan je povinen vnímat skutečný svět se všemi jeho strachy, bolestmi a krvavými skvrnami a reagovat na něj, být zachráncem, chránit bezbranné a podílet se zde a nyní na Boží spravedlnosti. [1]

Forest nabízí otázky k zamyšlení nad tím, jak praktikujeme Blahoslavenství:

V pravoslavné církvi se zamyšlení nad Blahoslavenstvími často doporučuje jako způsob přípravy na zpověď a přijímání. Takové zamyšlení poskytuje rámec pro zkoumání svědomí ohledně kroků, které jsme dosud neučinili ve svém úsilí následovat Krista:

Přijímám chudobu ducha – nebo před ní utíkám rychlostí světla?

Za koho jsem truchlil?

Jak pokorný jsem ve své reakci na evangelia?

Jakým způsobem toužím po spravedlnosti?

Jak milosrdný jsem vůči těm, kteří mi nějakým způsobem ublížili?

Jak čisté je mé srdce a co ho udržuje v nečistotě?

Jakými způsoby se snažím očistit své srdce?

Jaké rozdělení protíná můj život a jak na tato rozdělení reaguji jako mírotvůrce?

Jaké nepřátele miluji? Za které nepřátele se modlím?

Čí ohrožený život se snažím chránit?

Přijímám pronásledování jako požehnání – nebo se vyhýbám všemu, co by mě mohlo dostat do potíží? [2]

Sunday

The Beatitudes are paradoxical “commandments.” They don’t tell Christians what to do; they tell them what they will be like if they are living in the kingdom: They will be poor in spirit, pure in heart, merciful and gentle peacemakers; they will thirst for what is right and be persecuted because of it, and they will mourn.

—Richard Rohr

Monday

By “the merciful” Jesus means those who have an attitude of such compassion toward all [people] that they want to share gladly all that they have with one another and with the world.

—Clarence Jordan

Tuesday

Jesus knows that no human being has a perfectly clean (pure) heart. But in his wisdom, he’s asking, “Are you willing to show up? Are you willing to do the work? Are you willing to clean up your mess?” To answer yes to these questions is to commit to the path.

—Carl McColman

Wednesday

Peacemakers don’t avoid conflict; in fact, sometimes peacemaking creates it. We see this with Jesus.

—Rich Villodas

Thursday

To live joyfully in the midst of misunderstanding and persecution points beyond our smaller “kingdoms” to the larger kingdom of God.

—Richard Rohr

Friday

Maybe Jesus was simply blessing the ones around him that day who didn’t otherwise receive blessing, who had come to believe that, for them, blessings would never be in the cards. Doesn’t that just sound like something Jesus would do?

—Nadia Bolz-Weber

Week Twenty-Eight Practice Practicing the Beatitudes

Peace activist and Orthodox Christian Jim Forest (1941–2022) urges Christians to take seriously Jesus’s exhortation to stay close to those who suffer:

In many bookshops this book [on the Beatitudes] will be placed in the section labeled “spirituality,” a good word that means living in the Holy Spirit. These days, though, it often suggests that by adopting the right method of prayer or meditation you will be lifted above the world, its distracting problems and hopeless suffering and enter into the bliss of God (or Buddha or a Hindu deity). Christian spirituality has nothing to do with losing contact with those who suffer.

A Christian is obliged to see and respond to the real world with all its fear, pain, and bloodstains, to be a rescuer, to protect the defenseless, to participate in the here and now in God’s righteousness. [1]

Forest offers reflection questions about how we are practicing the Beatitudes:

In the Orthodox church, reflection on the beatitudes is often recommended as a way of preparing for confession and communion. Such reflection provides a framework for an examination of conscience about steps not yet taken in our effort to follow Christ:

Do I embrace poverty of spirit—or flee from it at the speed of light?

For whom have I been in mourning?

How meek am I in my response to the gospels?

In what ways am I hungry for righteousness?

How merciful am I regarding those who in some way have done me harm?

How pure is my heart and what keeps it so impure?

In what ways am I trying to purify my heart?

What are the divisions that intersect my life and in what ways am I responding to these divisions as a peacemaker?

What enemies do I love? For which enemies am I praying?

Whose threatened life am I trying to safeguard?

Do I accept persecution as a blessing—or do I avoid anything that might get me into trouble? [2]