Neděle

Z pohledu římských okupačních sil byla křesťanská sekta radikální, protože podporovala alternativní chování, které bylo přitažlivé pro ty nejchudší a zároveň ohrožovalo světový názor říše.

—Richard Rohr

Pondělí

Za Pavlova života ještě nebyla křesťanská církev institucí ani centrálně organizovaným souborem společných praktik a víry. Byla to živá organizace, která šířila evangelium především prostřednictvím vztahů.

—Richard Rohr

Úterý

Tito roztroušení křesťané nebyli početní. Nebyli bohatí ani mocní a neustále jim hrozila smrt. Přesto však dosáhli vnitřního klidu, který se projevoval v radosti, kterou nebylo možné potlačit.

—Huston Smith

Středa

Láska je to, co Ježíš kázal – a co sám ztělesňoval. V rané církvi se zbožní křesťané snažili ztělesňovat Boží lásku a prožívat Boha takovým způsobem, že láska přetvářela jejich životy.

—Diana Butler Bass

Čtvrtek

Křesťanství bylo nejživější tehdy, když bylo poháněno hnutími samoorganizujících se – nebo bychom snad měli říci „Duchem organizujících se“ – buněk. Tyto buňky rostly, množily se a přinášely ovoce – ovoce v podobě spravedlivých a živých institucí, ovoce v podobě prosperujících, mírumilovných a radostných společenství.

—Brian McLaren

Pátek

Moje vize jakékoli budoucí církve musí být mnohem plošší a mnohem inkluzivnější. Je mnohem méně „církevní“, rozhodně méně patriarchální a více se zaměřuje na naplňování svého poslání než na nekonečné recitování své nebeské vize a filozofického prohlášení.

—Richard Rohr

Cvičení dvacátého čtvrtého týdne Příležitost pro milovanou komunitu

Episkopální kněžka Stephanie Spellers zdůrazňuje povolání církve naplňovat lidskou touhu po společenství.

Na společenstvích lidí, kteří si navzájem pomáhají růst do toho, k čemu byli stvořeni, je něco zásadního a přitažlivého. Kde je každý stejně odhodlán přispívat k rozkvětu druhého i k rozkvětu celku. Kde jsou členové ochotni obětovat své vlastní pohodlí a dokonce i životy ve prospěch druhých a ve prospěch sdíleného snu.

Nemusíte být věřící, abyste hledali milovanou komunitu. Věřím, že my lidé jsme stvořeni s jakousi navigační soustavou, která začne vibrovat a svítit, když vidíme jednotlivce a společenství poháněné nikoli egem, ale obětavou láskou.

Jste-li však věřící, a zejména pokud jste následovníkem Ježíše Krista, pak by milované společenství mělo být jedním ze základních principů víry. To právě řekl Ježíš mladému hledajícímu, který se ho zeptal na největší přikázání. Ježíš mu odpověděl: „Miluj Hospodina, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše a z celé své mysli,“ a „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Matouš 22: 37–39). Ježíš vítal lidi do protikulturního, obětavého společenství lásky, v jehož středu stojí Bůh.

Je pravda, že tento ideál se často zředí.... [Ale] držte se silné a nekompromisní vize Božího království lásky. Pro nás je to sen. Pro Boha je to realita.

I kdybychom předtím selhali tisíckrát, nenechte tuto chvíli uplynout, aniž byste ještě jednou vzývali Ježíše a proroky. Všimněte si, jak Boží království již proniká do našeho života a jak nás Duch svatý posiluje, abychom se k tomuto hnutí připojili. Zejména nyní, když se mocnosti impéria a zavedeného řádu snaží znovu poskládat rozbité kousky našeho národního a církevního života, přičemž v jejich jádru zůstávají tytéž sobecké síly a cíle, měli bychom usilovat a modlit se, aby nás Bůh přetvořil k obrazu své milované společenství. Jestli ne teď, tak kdy?

Sunday

From the perspective of occupying Roman powers, the Christian sect was radical because it encouraged alternative behaviors that were both attractive to those at the bottom and threatening to the worldview of empire.

—Richard Rohr

Monday

During Paul’s lifetime, the Christian church was not yet an institution or a centrally organized set of common practices and beliefs. It was a living organism that communicated the gospel primarily through relationships.

—Richard Rohr

Tuesday

These scattered Christians were not numerous. They were not wealthy or powerful, and they were in constant danger of being killed. Yet they had laid hold of an inner peace that found expression in a joy that was uncontainable.

—Huston Smith

Wednesday

Love is what Jesus preached—and what he embodied. In the early church devout Christians tried to embody God’s love and to experience God in such a way that love reshaped their lives.

—Diana Butler Bass

Thursday

Christianity has been most vital when it has been energized by movements of self-organizing—or perhaps we should say “Spirit-organizing”—cells. These cells have grown, multiplied, and borne fruit—fruit in just and vibrant institutions, fruit in thriving, peaceful, joyful communities.

—Brian McLaren

Friday

My vision of any future church needs to be much flatter and much more inclusive. It is much less “churchy,” surely less patriarchal, and more concerned with fulfilling its mission statement than with endlessly reciting its heavenly vision and philosophy statement.

—Richard Rohr

Week Twenty-Four Practice An Opportunity for Beloved Community

Episcopal priest Stephanie Spellers highlights the church’s call to meet the human longing for community.

There is something elemental and compelling about communities of people who help one another to grow into all that they were created to be. Where each person is as committed to the other’s flourishing and to the flourishing of the whole. Where the members are willing to sacrifice their own comfort and even lives for the sake of the other and for the dream they share.

You don’t have to be religious to seek beloved community. I believe we humans are created with a homing device that begins to hum and light up when we see individuals and communities driven not by ego but by self-giving love.

But if you are religious, and certainly if you are a follower of Jesus Christ, then beloved community should be one of the basic tenets of faith. That’s what Jesus told the young seeker who asked him the greatest commandment. Jesus told him, “You shall love the Lord your God with all your heart, and with all your soul, and with all your mind,” and “You shall love your neighbor as yourself” (Matthew 22: 37–39). Jesus welcomed people into a countercultural, self-giving community of love with God at the center.

True, the ideal gets watered down.... [But] hold out for the robust and uncompromising vision of God’s kingdom of love. For us, it’s a dream. For God, it’s reality.

Even if we have failed a thousand times before, don’t let this hour pass without calling on Jesus and the prophets one more time. Notice how God’s reign is already breaking in and how the Spirit empowers us to join up with that movement. Especially now, even as the powers of empire and established order are busy reassembling the cracked pieces of our national and church life with the same self-centric powers and goals at their core, we should be striving and praying that God will reshape us in the image of God’s beloved community. If not now, when?