Děkanka fakulty CAC Carmen Acevedo Butcherová přeložila knihu Oblak nevědění, která je základním textem pro soustředěnou modlitbu. Kontemplativní praxe nám vytváří prostor pro bytí s Bohem, po kterém se vracíme ke každodennímu životu a závazkům. Anonymní autor Oblaku povzbuzuje začátečníky ke vstupu do kontemplace těmito jednoduchými pokyny:

Pozvedněte své srdce k Bohu s jemným pohnutím lásky. Soustřeďte se pouze na něj. Chtějte jeho, a ne cokoli, co stvořil. Nemysli na nic jiného než na něj. Nedovol, aby ti myslí a vůlí proběhlo cokoli jiného. Zde je návod, jak na to. Zapomeň na to, co znáš. Zapomeň na všechno, co Bůh stvořil, a na všechny, kdo existují, a na všechno, co se děje ve světě, dokud se tvé myšlenky a emoce nesoustředí na to, abys dosáhl na cokoliv..... Nechte je být. Na chvíli se o nic nestarejte...

Každému člověku na zemi kontemplace úžasným způsobem pomohla. Nemůžete vědět, jak moc.... Tak přestaňte váhat. Dělejte tuto práci tak dlouho, dokud z ní nepocítíte potěšení. [1]

Autor nabádá začínající kontemplanty, aby uvítali dočasnou zkušenost "nevědomosti", k níž při tomto typu modlitby dochází:

Poprvé, když budete praktikovat kontemplaci, zažijete pouze temnotu, jakoby mrak nevědění. Nebudete vědět, co to je. Budete pouze vědět, že ve své vůli cítíte prosté natahování se k Bohu. Musíte také vědět, že tato temnota a tento mrak budou vždy mezi vámi a vaším Bohem, ať už budete dělat cokoli. Vždy ti budou bránit, abys ho jasně viděl světlem porozumění ve svém intelektu, a budou ti bránit, abys ho cítil ve sladkosti lásky ve svých emocích. Buďte si tedy jisti, že si v této temnotě vytvoříte svůj domov. Zůstaňte tam tak dlouho, jak jen můžete.... Je to to nejbližší, co můžeš k Bohu zde na zemi dostat, když budeš čekat v této temnotě a v tomto mraku. [2]

Pro Aceveda Butchera je kontemplace základní praxí naší doby, která nám umožňuje čelit náročným podmínkám našeho života s větší moudrostí a soucitem:

Kontemplaci potřebujeme, protože s tím, jak je naše zeměkoule každou hodinou přeplněnější, se stále více chováme jako cestující loket na loket na levných sedadlech v příměstském autobusu..... Kdo nespěchá během dne? Kdo nikdy necítí tlak na výkon? Jak často jste v kyberprostoru? Naše nové zběsilé tempo je jako jed na to, abychom se drželi za ruce s těmi, které máme rádi. Právě zde přichází na řadu rozjímání. Znovu nás spojuje se sebou samými, s Bohem a s druhými. Pomáhá nám naučit se odpouštět a uzdravit naši duši....

Po prvních šestnáct století křesťanské církve byla kontemplativní modlitba cílem křesťanské spirituality a nyní, v naší vlastní době přechodu a otřesů, ... se vracíme ke svým kořenům. Kontemplativní modlitba je aktuálnější než kdykoli předtím. Stále více z nás praktikuje tuto starobylou formu modlitby a nachází mír ve světě válek, extrémních politických rozporů, epidemií, terorismu, technologií, přelidnění, hluku, nerovnosti a církve, která potřebuje pokoru. [3]

CAC Dean of Faculty Carmen Acevedo Butcher translated The Cloud of Unknowing, the foundational text for Centering Prayer. Contemplative practice creates space for us to be with God, after which we return to our daily lives and commitments. The anonymous author of The Cloud encourages beginners to enter contemplation with these simple instructions:

Lift up your heart to God with a gentle stirring of love. Focus on him alone. Want him, and not anything he’s made. Think on nothing but him. Don’t let anything else run through your mind and will. Here’s how. Forget what you know. Forget everything God made and everybody who exists and everything that’s going on in the world, until your thoughts and emotions aren’t focused on reaching toward anything…. Let them be. For a moment don’t care about anything…

Everyone on earth has been helped by contemplation in wonderful ways. You can’t know how much…. So stop hesitating. Do this work until you feel the delight of it. [1]

The author urges beginner contemplatives to welcome the temporary experience of “unknowing” that takes place in this type of prayer:

The first time you practice contemplation, you’ll only experience a darkness, like a cloud of unknowing. You won’t know what this is. You’ll only know that in your will you feel a simple reaching out to God. You must also know that this darkness and this cloud will always be between you and your God, whatever you do. They will always keep you from seeing him clearly by the light of understanding in your intellect and will block you from feeling him in the sweetness of love in your emotions. So be sure you make your home in this darkness. Stay there as long as you can…. It’s the closest you can get to God here on earth, by waiting in this darkness and in this cloud. [2]

For Acevedo Butcher, contemplation is an essential practice of our time, enabling us to meet the challenging conditions of our lives with greater wisdom and compassion:

We need contemplation because, as our globe gets more crowded by the hour, more and more we act like elbow-to-elbow passengers in cheap coach seats on a commuter flight…. Who doesn’t rush through the day? Who never feels the pressure to produce? How often are you in cyberspace? Our new frantic pace is like poison to our holding hands with those we love. That is where contemplation comes in. It reconnects us to ourselves, to God, and to others. It helps us learn to forgive and heal our souls….

For the first sixteen centuries of the Christian church, contemplative prayer was the goal of Christian spirituality, and now in our own time of transition and upheaval, … we are returning to our roots. Contemplative prayer is more relevant than ever before. More and more of us are practicing this ancient form of prayer and finding peace in a world of war, extreme political divide, epidemics, terrorism, technology, overcrowding, noise, inequality, and a Church in need of humility. [3]