Čím více narážíme na lidi, kteří jsou takzvaně "jiní", tím více jsme napínáni a tím více jsme vytahováni z předsudků. Získáváme nové pravdy, protože máme hmatatelné důkazy o krásné a mocné tvořivosti našeho Boha, který stvořil všechnu tuto rozmanitost, abychom se z ní mohli těšit.

-Jacqui Lewisová, Učíme se vidět

Brian McLaren píše, že Ježíšův model přijetí, začlenění a lásky k "těm druhým" nám může pomoci překonat a uzdravit naše předsudky, zejména "kontaktní předsudky"

Když nemám intenzivní a trvalý osobní kontakt s "druhým", mé předsudky a falešné domněnky zůstávají nezpochybněny. Vzpomeňte si na dítě, kterému lidé, jimž důvěřuje, říkají, že lidé jiné rasy, náboženství, kultury, sexuální orientace nebo třídy jsou špinaví a nebezpeční.

Okamžitě vidíte sebeposilující cyklus: tito lidé jsou špinaví nebo nebezpeční, takže jim budu nedůvěřovat a vyhýbat se jim, což znamená, že s nimi nikdy nebudu mít trvalý a uctivý interaktivní kontakt, což znamená, že nikdy nezjistím, že jsou to vlastně báječní lidé.

Takto se koloběh předsudků točí dál, aniž by byl zpochybňován napříč generacemi. Jak předsudky přetrvávají, zakořeňují se v kulturách a institucích a vytvářejí systémy rasismu a nenávisti, marginalizují skupiny, které jsou stigmatizovány, dehumanizovány, obětními beránky, vykořisťovány, utlačovány nebo dokonce zabíjeny. [1]

Obzvláště se mi líbí způsob, jakým Ježíš zpochybňuje kontaktní předsudky. Ježíš oslovil druhého u stolu a postavil ho do centra pozornosti tím, že mu dal hlas. Na stránce za stránkou evangelií Ježíš druhého nedominuje ani se mu nevyhýbá..... Místo toho se vtělí do druhého, solidárně se k němu připojí, chrání ho, naslouchá mu, slouží mu, a dokonce za něj položí život..... V každém případě přesouvá oběti obětního beránka a vyloučení z okraje do centra dění, aby byl jejich hlas vyslyšen. [2]

Rev. Dr. Jacqui Lewisová vede v New Yorku sbor, který sama označuje jako sbor "s mnoha různými možnostmi". Začlenění považuje za ústřední bod evangelijní výzvy k lásce:

Ten, kterého následujeme v misii a službě - Ježíš Kristus - byl zapřísáhlým překračovatelem hranic, reformátorem náboženské i světské kultury své doby. Jsme v dobré společnosti, když vedeme cestu radikálního začleňování těch, kteří se od nás liší. V některých kontextech to může znamenat, že černošská církev osloví korejské sousedy, latinskoamerický sbor zahájí službu pro rodiny přistěhovalců ze severní Afriky nebo čínská církev uspořádá mimoškolní program pro afroamerické středoškoláky..... Věříme, že závazek k inkluzi a rozmanitosti je vysokým posláním, vydaným všem, kteří se považují za křesťany, bez ohledu na naši etnickou příslušnost nebo kulturu. [3]

The more we bump into the folks who are so-called “other,” the more we are stretched and the more we are pulled out of bias. We have new truths, because we have tangible evidence of the beautiful, powerful creativity of our God who made all of this diversity for us to enjoy.

—Jacqui Lewis, Learning How to See

Brian McLaren writes that Jesus’ model of acceptance, inclusion, and love for “the other” can help us overcome and heal our biases, particularly “contact bias.”

When I don’t have intense and sustained personal contact with “the other,” my prejudices and false assumptions go unchallenged. Think of the child who is told by people he trusts that people of another race, religion, culture, sexual orientation, or class are dirty and dangerous.

You can immediately see the self-reinforcing cycle: those people are dirty or dangerous, so I will distrust and avoid them, which means I will never have sustained and respectful interactive contact with them, which means I will never discover that they are actually wonderful people to be around.

In this way, the prejudice cycle spins on, unchallenged across generations. As prejudice persists, it becomes embedded in cultures and institutions, creating systems of racism and hatred, marginalizing groups who are stigmatized, dehumanized, scapegoated, exploited, oppressed, or even killed. [1]

I especially love the way Jesus challenges contact bias. Jesus reached out to the other at the table and put the other in the spotlight by giving the other a voice. On page after page of the Gospels, Jesus doesn’t dominate the other, or avoid the other…. Instead, he incarnates into the other, joins the other in solidarity, protects the other, listens to the other, serves the other, and even lays down his life for the other…. In each case, he moves victims of scapegoating and exclusion from the margins to center stage so their voices are heard. [2]

Rev. Dr. Jacqui Lewis leads what she describes as a “multi-everything” congregation in New York City. She views inclusion as central to the gospel call to love:

The one we follow into mission and ministry—Jesus the Christ—was an avowed boundary crosser, a reformer of the religious and secular culture of his time. We are in good company when we lead the way on radical inclusion of those different from ourselves. In some contexts that might mean a black church reaching out to Korean neighbors, a Latino congregation starting a ministry to immigrant families from North Africa, or a Chinese church hosting an afterschool program for African American junior high students…. We believe the commitment to inclusion and diversity is a high calling, issued to all who count themselves as Christians, no matter what our ethnicity or culture. [3]