Richard Rohr zkoumá učení apoštola Pavla o "světě, těle a ďáblu", aby objasnil často systémovou a skrytou povahu zla, včetně systémů peněz.

Po většinu historie jsme věřili, že zlo je téměř výhradně důsledkem "špatných lidí" a že je naším úkolem z nich udělat lidi dobré. Mysleli jsme si, že jen to změní svět. A někdy to fungovalo! Přesto teprve ve 20. století začali papežové a mnozí morální teologové učit o korporátním hříchu, institucionalizovaném zlu, systémovém násilí a strukturálním rasismu. Právě tato slova jsou pro většinu lidí nová, zejména pro ty, kteří z těchto iluzí těží. [1]

Myslím si, že osobní zlo je pácháno poměrně svobodně, protože je odvozeno a legitimizováno naší základní, nevyslovenou dohodou, že určité zlo je nezbytné pro společné dobro. Říkejme tomu systémové zlo. Pokud bychom však byli upřímní, zanechává nás to velmi rozporuplné. Válku nazýváme "dobrou a nutnou", když slouží zájmům národního státu, ale vraždu odsuzujeme. Národní nebo korporátní hrdost se očekává, ale osobní ješitnost je špatná. Kapitalismus je odměňován, ale osobní obžerství nebo chamtivost je špatná (nebo alespoň bývala). Lhaní a zatajování je považováno za přijatelné pro ochranu mocných systémů (církve, politických skupin, vlád), ale jednotlivci by lhát neměli.

Takto se nyní ocitáme v situaci, kdy nejsme schopni rozpoznat nebo porazit tyranii zla na té nejneviditelnější, institucionalizované a zakořeněné úrovni. Zlo se nám na tomto stupni stalo nejen příjemným, ale i idealizovaným, romantizovaným, a dokonce "příliš velkým na to, aby selhalo". To je to, co já nazývám "ďábel" a Pavel "trůny, panství, knížectví a mocnosti" (Kol 1,16) nebo "duchové vzduchu" (Ef 6,12). To jsou jeho předmoderní slova pro korporace, instituce a národní státy. Cokoli, co je považováno za nadkritické a skryté v duchu doby, se časem - obvykle v poměrně krátké době - vždy stane démonickým. [2]

Co se týče peněz a zla, význam a použití peněz je značně zamlženo drobným písmem a obskurními slovíčky, kterým rozumí jen vysoce vzdělaní ekonomové: anuity, úroky - "lichva" bývala velkým hříchem!" - nefiduciární, zpětné hypotéky a další. Ano, ďábel se skrývá v detailech! Obyčejný člověk je vydán na milost a nemilost těmto novým klerikům, kteří jediní rozumí tomu, jak nás mohou "zachránit" "neomylné zákony trhu" a "spodní hranice" všeho. Používají jazyk náboženství a transcendence, aby mohli mluvit s domnělou objektivitou, kterou jsme si kdysi dovolovali pouze v oblasti teologie a z kazatelny.

Pouštíme-li systémy nadvlády "nad světem" z řetězu, přenášíme téměř veškerou svou morální starost na chamtivé nebo ambiciózní jedince. Snažili jsme se je změnit, aniž bychom si uvědomili, že každý izolovaný jedinec klečí na kolenou před mocnostmi a knížectvími trhu a dalšími. Ve většině národů je dnes náš morální kompas vyvrácen ze svých základů. [3]

Richard Rohr explores the apostle Paul’s teachings on “the world, the flesh, and the devil,” to clarify the often systemic and hidden nature of evil, including systems of money.

For most of history we believed that evil was almost exclusively the result of “bad people” and that it was our job to make them into good people. We thought this alone would change the world. And sometimes it worked! Yet only in the 20th century did popes and many moral theologians begin to teach about corporate sin, institutionalized evil, systemic violence, and structural racism. These very words are new to most people, especially ones who benefit from such illusions. [1]

I believe personal evil is committed rather freely because it is derived from and legitimated by our underlying, unspoken agreement that certain evils are necessary for the common good. Let’s call this systemic evil. However, if we would be honest, this leaves us very conflicted. We call war “good and necessary” when it serves the interests of the nation-state, but we condemn murder. National or corporate pride is expected, but personal vanity is bad. Capitalism is rewarded, but personal gluttony or greed is bad (or, at least, it used to be). Lying and cover-ups are considered acceptable to protect powerful systems (the church, political groups, governments), but individuals should not tell lies.

Thus we now find ourselves unable to recognize or defeat the tyranny of evil at the most invisible, institutionalized, and entrenched level. Evil at this stage has become not only pleasing to us but idealized, romanticized, and even “too big to fail.” This is what I call “the devil” and Paul calls “the thrones, dominions, principalities, and powers” (Colossians 1:16) or “spirits of the air” (Ephesians 6:12). These were his premodern words for corporations, institutions, and nation states. Anything that is deemed above criticism and hidden in the spirit of the age will in time—usually in a rather short time—always become demonic. [2]

As regards money and evil, money’s meaning and use is highly obfuscated by small print and obscure vocabularies which only highly-trained economists can understand: annuities, interest—“usury” used to be a major sin!—non-fiduciary, reverse mortgages, and more. Yes, the devil is in the details! The ordinary person is left at the mercy of these new clerics who alone understand how we can be “saved” by the “infallible laws of the market” and the “bottom line” of everything. They use the language of religion and transcendence to speak with a kind of assumed objectivity that we once only allowed in the realm of theology and from the pulpit.

Letting the domination systems of “the world” off the hook, we put almost all our moral concern on the greedy or ambitious individuals. We tried to change them without recognizing that each isolated individual was on bended knee before the powers and principalities of the market and more. In most nations today, our moral compass has been thrown off its foundations. [3]