Neděle 
Je divu, že se tolik lidí s nadšením seznamuje s kontemplativní myslí? Opravdu je nebo může být změnou, která změní všechno.  
-Richard Rohr 

Pondělí
Jak můžeme dosáhnout toho, aby modlitba nebyla jen něčím, co děláme, ale něčím, čím jsme? To je totiž to, co svět potřebuje: ne osoby, které se čas od času modlí , ale osoby, které se neustále modlí .
-Kallistos Ware

Úterý
Bůh právě teď promlouvá ke všem věcem, a kdyby Bůh s tímto promlouváním přestal, všichni bychom zmizeli. Snažíme se tedy ztišit natolik, abychom mohli slyšet, jak Bůh promlouvá k našemu bytí. 
-James Finley  

Středa 
Pane, abych viděl, jak se tvá přítomnost zpřítomňuje a rozdává jako důvěrná bezprostřednost milosti a zázrak naší vlastní přítomnosti. Pomoz nám pochopit, že velkorysost Nekonečného je nekonečná a že my jsme velkorysostí Boží. My jsme píseň, kterou zpíváš. 
-James Finley  

Čtvrtek 
Ježíšova modlitba - tento neustálý návrat k přítomnému vědomí lásky - mě začala uzdravovat. Vždycky budu vděčná za to, že jsem si tuto modlitbu mohla opakovat, dokud jsem necítila, jak se moje duše opět spojuje. 
-Carmen Acevedo Butcher 

Pátek 
Srdcem této modlitby je Ježíšovo srdce, protože Bůh je láska, a když se láska dotkne utrpení, utrpení promění lásku v milosrdenství. Ježíš je jako pole bezmezného milosrdenství. 
-James Finley 

Třiadvacátý týden praxe 
Odložení myšlenek 

V Poutníkově cestě, moudrý ruský pravoslavný mnich odpovídá na hlubokou touhu poutníka "modlit se bez přestání" těmito pokyny svatého Symeona Nového Teologa:  

Sedni si sám a v tichu. Sklop hlavu, zavři oči, jemně vydechni a představ si, že se díváš do svého srdce. Přeneste svou mysl, tedy své myšlenky, z hlavy do svého srdce. Při výdechu vyslovte větu: "Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou." Při výdechu si uvědomte, že jste se nad svým srdcem smilovali. Vyslovte ji jemným pohybem rtů nebo ji prostě vyslovte v duchu. Snažte se odložit všechny ostatní myšlenky stranou. Buďte klidní, trpěliví a tento proces opakujte velmi často. [1]  

Učitel ČAK James Finley nabízí doporučení, jak se modlit Ježíšovu modlitbu a přitom "odložit všechny ostatní myšlenky": 

Svatý Symeon říká praktikujícím, aby se "snažili odložit všechny ostatní myšlenky stranou". To je důležité, protože když sedíme a modlíme se tímto způsobem, není to tak, že by všechny ostatní myšlenky zdvořile ustoupily, abychom mohli tuto modlitbu konat. Neudělají to. Stane se spíše to, že naše myšlenky krouží po okrajích a stále se nám pletou do naší praxe. Sedíme a modlíme se: "Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou," a myslíme si: "Ježíšmarjá, zapomněl jsem zavolat tetě Mildred!" A pak si řekneme: "Ježíšmarjá, já jsem zapomněl zavolat tetě Mildred!" Modlíme se: "Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou," a najednou nás napadne: "Co asi bude k obědu?". Děláme, co můžeme.  

Každé sklouznutí k jiným myšlenkám, než je Ježíšova modlitba, je milostivou příležitostí k tomu, abychom se znovu obtočili kolem Boha, který nás miluje v naší neschopnosti. Klid této modlitby není klidem, který bychom zdokonalovali ve své schopnosti sedět v klidu. Tento klid je vnitřním klidem, v němž nás Bůh nevysvětlitelně proměňuje v Boží lásku v naší nicotě bez Boha. Jsme tím ztišení a je v tom jakýsi tichý úžas, úžas nad milostí, která se v nás rozvíjí uprostřed všech nevyřešených věcí v našem srdci. [2] 

Sunday 
Is it any wonder that so many people are excited to learn about the contemplative mind? It really is or can be the change that changes everything.  
—Richard Rohr 

Monday
How can we make prayer not merely something that we do, but something that we are? For that is what the world needs: not persons who say prayers from time to time, but persons who are prayer all the time.  
—Kallistos Ware 

Tuesday
God is speaking all things into being right now, and if God would cease this speaking, we’d all disappear. So, we’re trying to become so silent that we can hear God speaking us into being. 
—James Finley  

Wednesday 
Lord, that I might see your presence presencing itself and giving itself away as the intimate immediacy of the grace and miracle of our very presence. Help us to understand that the generosity of the Infinite is infinite and that we are the generosity of God. We are the song you sing. 
—James Finley  

Thursday 
The Jesus Prayer—this constant returning to the present awareness of love—had begun to heal me. I will always be grateful for being able to repeat this prayer until I could feel my soul being knit together again. 
—Carmen Acevedo Butcher 

Friday 
At the very heart of this prayer is the heart of Jesus because God is love, and when love touches suffering, the suffering turns love into mercy. Jesus is like a field of boundless mercy. 
—James Finley 

Week Twenty-Three Practice 
Putting Aside Our Thoughts 

In The Way of a Pilgrim, a wise Russian Orthodox monk responds to the pilgrim’s deep desire to “pray without ceasing” with these instructions from St. Symeon the New Theologian:  

Sit down alone and in silence. Lower your head, shut your eyes, breathe out gently and imagine yourself looking into your own heart. Carry your mind, that is, your thoughts, from your head to your heart. As you breathe out, say “Lord Jesus Christ, have mercy on me.” Say it moving your lips gently, or simply say it in your mind. Try to put all other thoughts aside. Be calm, be patient, and repeat the process very frequently. [1]  

CAC teacher James Finley offers recommendations for how to pray the Jesus Prayer while “putting all other thoughts aside”: 

St. Symeon tells the practitioner to “try to put all other thoughts aside.” This is important because when we sit and pray in this way, it isn’t as if all other thoughts politely step back so we can do this. They don’t. What happens is that our thoughts are circling around the edges, and they keep making inroads into our practice. We’re sitting there praying, “Lord Jesus Christ, have mercy on me,” and we think, “Oh geez, I forgot to call Aunt Mildred!” We are praying, “Lord Jesus Christ, have mercy on me,” and the thought pops in, “I wonder what’s for lunch?!” We do our best.  

Every time the slippage into thoughts other than the Jesus Prayer occurs, it’s a graced opportunity to circle back around to God being in love with us in our inability to do this. The stillness of this prayer is not a stillness that we perfect in our ability to sit still. The stillness is an inner stillness in which God is unexplainably transforming us into the love of God in our nothingness without God. We’re stilled by it, and there’s a kind of quiet amazement, in awe of the grace that’s unfolding within us in the midst of all the unresolved things in our heart. [2]