Mladý muž, který neumí plakat, je barbar.
Starý muž, který se neumí smát, je hlupák.
Richard Rohr
Za osu knihy si americký básník vybral pohádku bratří Grimmů Železný Jan a toto téměř mytologické vyprávění mu slouží jako podpůrná konstrukce pro jeho úvahy o jednotlivých fázích života, o zkouškách a prozřeních, kterými by měl procházet každý opravdový muž, chce-li být nejen navenek, ale i vnitřně šťasten, a snaží se v ní vykreslit archetyp muže, vystopovat ty rysy, které má dnešní muž společné s mužem, jenž žil na zemi už dávno před Kristem, stejně jako ty, o které s postupující civilizací přišel. Kniha měla obrovský ohlas v USA i v zahraničí a je dnes, jen pouhých osm let po svém vydání, klasickým dílem o mužské identitě, v němž hledají inspiraci jak muži, tak i ženy.
Ohlas na tuto knihu ve Spojených státech vedl ke vzniku mythopoetického mužského hnutí ve Spojených státech. Příznici či iniciátory se stali ti, kteří se závěry rozboru pohádky o Železném Janovi cítili vyzvání k další práci při dotváření své mužské role v rodině i společnosti. Kritikové na druhou stranu obvinili Roberta Blye z nadinterpretace. Některé feministky a feministicky smýšlející pánové vyčítají knize essencialismus (či snad fundamentaismus) a bilogický determinismus. Tvrdí přitom, že historická a kulturní zkušenost je s těmito závěry v rozporu. Kritika šla ještě dále a R.W. Connell ve své odpovědi Blyovi - (Masculinities (1995) - odvětil, že hledat jeden zdroj či esenci mužství je slepou cestou, neboť se různí stejně jako jsou různé kultury po celém světě. Na druhé straně jiné (snad méně militatní) feministky se cítily povzbuzeny Blyovou výzvou povbudit muže, aby se sami na sebe podívali jiným pohledem. Pochopily, že ženské i mužské hnutí mohou existovat vedle sebe a přinést rovný vztah mezi muži a ženami. (zpacováno dle Wikipedia.org.
zde budou, až je někdo dodá.
Pozor- Blyova kniha Železný Jan není receptem!
HANA ULMANOVÁ, MF DNES, 1.9.1999
(...) Kniha Železný Jan vychází z předpokladu, že zatímco dědictví obecně je uloženo v instinktech, konkrétní minulost lidstva lze odkrýt v příbězích, a vrací se tedy k pohádce bratří Grimmů Železný Jan, jež se sama ovšem opírá o legendu starou několik tisíc let. (...) Tu se snaží postavit do kontrapozice se situací nynější doby, kdy, jak přiznává, "dominující roli hrají ekonomické vztahy", což podle něho vylučuje existenci jak patriarchátu, tak matriarchátu, to jest pořádků známých a osvědčených, jež svým způsobem odpovídají přírodnímu řádu.
Robert Bly pochybuje, že je nyní ještě možné dospět v muže
David Hájek, LIDOVÉ NOVINY, 03.08.1999
(...) Na rozdíl od mnoha knih, jejichž obsahem je hledání vnitřní ženy či vnitřního dítěte, nejsou v Železném Janovi závěry podloženy jen čistě intuitivní a subjektivní autorovou jistotou, že to tak je . Bly nachází potvrzení svého výkladu Železného Jana v dalších pohádkách, ve starověkých bájích a legendách, v životě primitivních národů, v pracích psychoanalytiků, ve starší i moderní poezii a próze. (...) Robert Bly skutečně (nejde o frázi) nutí čtenáře přemýšlet. O vztahu k matce, k otci, o tom, zda je skutečně mužem, popřípadě co udělat, aby se jím stal.