se zájmem jsem si přečetl Jirkův článek Křesťanská víra. Opravdu není jednoduché odpovědět na otázku: "proč věřím ?" Možná je to tím, že odpověď je skutečně odvislá od mého vztahu k Bohu a ke Kristu, na stupni tohoto vztahu. Vždyť i mezi lidmi prožíváme různé stupně vztahů: někdo je naším pouhým známým, někdo je kamarád a pouze pár lidiček můžeme pokládat za své přátele. Přátelství tedy jistě můžeme pokládat za jakýsi nejvyšší stupeň vztahu mezi lidmi. Lidé ve vlastní rodině by měli být především navzájem přáteli. Kvalita přátelství je pak dána stupněm důvěry. Ano, příteli se můžeme bez obav svěřit, očekáváme od něho pochopení, dobře míněnou radu, upřímnost a bezelstnost. Od přítele dokážeme přijmout i opačný nesouhlasný názor, aniž by to zanechalo stopu na našem přátelství. Vážíme si takového přítele, který nám jen souhlasně nepřikyvuje.
Vztah k Bohu, či stupeň tohoto vztahu by též mohl být posuzován podle stupně důvěry, kterou ve své víře k Bohu chováme. Víra je tedy pro mne spíše důvěra. Vím, komu jsem uvěřil, nikoliv "čemu" jsem uvěřil. Uvěřil jsem Kristu jako příteli z nejoddanějších. Proto se domnívám, že víra není "krokem do neznáma". Ctím jeho slova a věřím, že byla vyřčena s láskou v srdci k člověku a veškerému Stvoření. Byla vyřčena proto, aby byla ku prospěchu a dovedla člověka ke spáse.
Osobní přátelský vztah s Kristem vede člověka k lásce k ostatním lidem, přírodě a celému Stvoření. Je to klíč k vyrovnanému nitru a nebojím se říci k spokojenému životu. Kolika křesťanům tento osobní přátelský vztah ke Kristu chybí ?
Čím to, že někteří zůstali pouze u nedělního tradičního chození do kostela a po jeho skončení se ani na minutu nezamyslí nad hlubšími věcmi, než je uvaření knedlíků a začátek seriálu na televizi NOVA? Vždyť v kolika křesťanských rodinách se hovoří po nedělní mši o slovech, která zazněla při kázání či čtení z Písma?
Odpověď na otázku proč tomu tak je ? Víra braná jen jako tradice, nikoliv jako osobní přátelský vztah s Kristem.....
logika tohoto článku je prostě úžasná! jen jestli by to nemohlo být třeba takhle: Bush neměl pravdu, když zřídil Guantanamo. Obama měl pravdu když požadoval jeho zrušení. Obama nemá pravdu, když Guantanamo neruší.
V "komunistické" škole mě učili, že je lépe nechat na svobodě 100 zločinců, než odsoudit jednoho nevinného. Ač jsem komunista nikdy nebyl a nejsem, s tímto pohledem se ztotožňuji. Pan Šipr se ovšem o osobní příběhy vězňů nezajímal - proč taky, že? Vždyť o lidi jde až v poslední řadě. Zvlášť když jsou to ti druzí.
Některé principy jsou platné věčně, ať Bush nebo Obama říkají nebo dělají co chtějí. Jeden z těch principů říká, že bez soudu a bez pravidel není možné odsuzovat a věznit. Kdyby tedy Obama, Bush, pan Šipr a s nimi celý svět obhajovali věznění bez soudu, únosy tajnými službami, války a bombardování se zabíjením nevinných - nemají pravdu. Bůh lásky s nimi souhlasit nemůže.
Když Sovětský svaz kritizoval a podílel se na odsouzení nacistických zločinů proti Židům a poté je sám diskriminoval, neznamená to, že Hitler měl pravdu. Proč pan Šipr věří Obamovi teď a nevěří tomu, co říkal před tím? Domnívá se, že před tím neměl potřebné informace a teď je má. To si opravdu myslíte, že stačí, aby všichni měli informace a svět bude spravedlivý? Hitler měl také informace, Stalin také. A Pilát rovněž.
Dovolte reagovat. Domnívám se totiž, že v jednoduchosti je síla a krása. Pokud hledáte nějaké "nástiny řešení" paní Šiklové, pak je na netu jistě objevíte. Viz. např.: http://www.zmenmeklima.cz/jirina-siklova/ . Jistě budete souhlasit s jejím "návodem" jak neutěšený stav zlepšit: ".....Zvýšit důvěru v politiku je možné jedině tím, že se budou srozumitelně vysvětlovat nejen principy demokratického systému, (to je třeba dělat již v občanské výchově ve školách) ale jednotlivé kauzy, skandály, "dotáhnout" do konce a informovat o zjištěných výsledcích, aby lidi viděli, že když se angažují nebo se za ně angažují novináři, tak to má význam. Tedy kontrola, zveřejňování a srozumitelné sdělování výsledků, což povede k zvýšení důvěry v politiku a časem i v politiky." Domnívám se, že toto je srozumitelné. Děkuji za reakci.
Je to poněkud slabý výkon. Tohle je dílko odpovídající tak nějakému septimánovi. Popsat ten hnůj umi každy, kdo umi číst. Od člověka jejího formátu bych čekal také nástin řešení.
Sorry, svazáku... Když to teď po sobě čtu, říkám si, že jsem to stejně napsal pěkně urážlivě. Ale už to mazat nebudu, nějak to rozdejcháš.
Spíš mi přijde zajímavá jiná věc: vypozoroval jsem, že lidé, kteří mají u SSPX někoho blízkého či známého, jsou vůči této společnosti podstatně více nabroušení než třeba já. Asi se mi to kecá.
Ondro, je mi blízká "chlapská spiritualita", prošel jsem iniciací, dokonce se samotným RR (!), takřka leta louskám po nedělích přípravy na neděli od Václava Vacka. A co se nestalo -můj bratr se stal před pár lety aktivním členem českého SSPX. Máme se celkem rádi, ale o víře se raději moc nebavíme. A než jsem si přečetl Tvůj blog, myslel jsem si, možná trochu blahosklonně, že "brácha na to jednou přijde, vždyť je to evidentní". Cítil jsem se téměř jako "dítě Abrahamovo", a teď? Pokoncilní svazák. Tak to Ti tedy pěkně děkuju! :)
Ahoj všem chlapům, nikdy jsem nebyl příznivcem četby z PC- papír je papír. Ale u těchto nových a perfektních chlapských stránek mě napadla "přidaná hodnota". Že bychom zde mohli zanechávat své osobní poznámky a tím obohatit četbu našimi osobními životy. David Král, který hledí na oblohu
Dobrý den,
se zájmem jsem si přečetl Jirkův článek Křesťanská víra. Opravdu není jednoduché odpovědět na otázku: "proč věřím ?" Možná je to tím, že odpověď je skutečně odvislá od mého vztahu k Bohu a ke Kristu, na stupni tohoto vztahu. Vždyť i mezi lidmi prožíváme různé stupně vztahů: někdo je naším pouhým známým, někdo je kamarád a pouze pár lidiček můžeme pokládat za své přátele. Přátelství tedy jistě můžeme pokládat za jakýsi nejvyšší stupeň vztahu mezi lidmi. Lidé ve vlastní rodině by měli být především navzájem přáteli. Kvalita přátelství je pak dána stupněm důvěry. Ano, příteli se můžeme bez obav svěřit, očekáváme od něho pochopení, dobře míněnou radu, upřímnost a bezelstnost. Od přítele dokážeme přijmout i opačný nesouhlasný názor, aniž by to zanechalo stopu na našem přátelství. Vážíme si takového přítele, který nám jen souhlasně nepřikyvuje.
Vztah k Bohu, či stupeň tohoto vztahu by též mohl být posuzován podle stupně důvěry, kterou ve své víře k Bohu chováme. Víra je tedy pro mne spíše důvěra. Vím, komu jsem uvěřil, nikoliv "čemu" jsem uvěřil. Uvěřil jsem Kristu jako příteli z nejoddanějších. Proto se domnívám, že víra není "krokem do neznáma". Ctím jeho slova a věřím, že byla vyřčena s láskou v srdci k člověku a veškerému Stvoření. Byla vyřčena proto, aby byla ku prospěchu a dovedla člověka ke spáse.
Osobní přátelský vztah s Kristem vede člověka k lásce k ostatním lidem, přírodě a celému Stvoření. Je to klíč k vyrovnanému nitru a nebojím se říci k spokojenému životu. Kolika křesťanům tento osobní přátelský vztah ke Kristu chybí ?
Čím to, že někteří zůstali pouze u nedělního tradičního chození do kostela a po jeho skončení se ani na minutu nezamyslí nad hlubšími věcmi, než je uvaření knedlíků a začátek seriálu na televizi NOVA? Vždyť v kolika křesťanských rodinách se hovoří po nedělní mši o slovech, která zazněla při kázání či čtení z Písma?
Odpověď na otázku proč tomu tak je ? Víra braná jen jako tradice, nikoliv jako osobní přátelský vztah s Kristem.....
Bližší informace i přihlášku k vyplnění najdete na www.setkani.org .
logika tohoto článku je prostě úžasná! jen jestli by to nemohlo být třeba takhle: Bush neměl pravdu, když zřídil Guantanamo. Obama měl pravdu když požadoval jeho zrušení. Obama nemá pravdu, když Guantanamo neruší.
V "komunistické" škole mě učili, že je lépe nechat na svobodě 100 zločinců, než odsoudit jednoho nevinného. Ač jsem komunista nikdy nebyl a nejsem, s tímto pohledem se ztotožňuji. Pan Šipr se ovšem o osobní příběhy vězňů nezajímal - proč taky, že? Vždyť o lidi jde až v poslední řadě. Zvlášť když jsou to ti druzí.
Některé principy jsou platné věčně, ať Bush nebo Obama říkají nebo dělají co chtějí. Jeden z těch principů říká, že bez soudu a bez pravidel není možné odsuzovat a věznit. Kdyby tedy Obama, Bush, pan Šipr a s nimi celý svět obhajovali věznění bez soudu, únosy tajnými službami, války a bombardování se zabíjením nevinných - nemají pravdu. Bůh lásky s nimi souhlasit nemůže.
Když Sovětský svaz kritizoval a podílel se na odsouzení nacistických zločinů proti Židům a poté je sám diskriminoval, neznamená to, že Hitler měl pravdu. Proč pan Šipr věří Obamovi teď a nevěří tomu, co říkal před tím? Domnívá se, že před tím neměl potřebné informace a teď je má. To si opravdu myslíte, že stačí, aby všichni měli informace a svět bude spravedlivý? Hitler měl také informace, Stalin také. A Pilát rovněž.
Dovolte reagovat. Domnívám se totiž, že v jednoduchosti je síla a krása. Pokud hledáte nějaké "nástiny řešení" paní Šiklové, pak je na netu jistě objevíte. Viz. např.: http://www.zmenmeklima.cz/jirina-siklova/ . Jistě budete souhlasit s jejím "návodem" jak neutěšený stav zlepšit: ".....Zvýšit důvěru v politiku je možné jedině tím, že se budou srozumitelně vysvětlovat nejen principy demokratického systému, (to je třeba dělat již v občanské výchově ve školách) ale jednotlivé kauzy, skandály, "dotáhnout" do konce a informovat o zjištěných výsledcích, aby lidi viděli, že když se angažují nebo se za ně angažují novináři, tak to má význam. Tedy kontrola, zveřejňování a srozumitelné sdělování výsledků, což povede k zvýšení důvěry v politiku a časem i v politiky." Domnívám se, že toto je srozumitelné. Děkuji za reakci.
Je to poněkud slabý výkon. Tohle je dílko odpovídající tak nějakému septimánovi. Popsat ten hnůj umi každy, kdo umi číst. Od člověka jejího formátu bych čekal také nástin řešení.
Sorry, svazáku... Když to teď po sobě čtu, říkám si, že jsem to stejně napsal pěkně urážlivě. Ale už to mazat nebudu, nějak to rozdejcháš.
Spíš mi přijde zajímavá jiná věc: vypozoroval jsem, že lidé, kteří mají u SSPX někoho blízkého či známého, jsou vůči této společnosti podstatně více nabroušení než třeba já. Asi se mi to kecá.
Ondro, je mi blízká "chlapská spiritualita", prošel jsem iniciací, dokonce se samotným RR (!), takřka leta louskám po nedělích přípravy na neděli od Václava Vacka. A co se nestalo -můj bratr se stal před pár lety aktivním členem českého SSPX. Máme se celkem rádi, ale o víře se raději moc nebavíme. A než jsem si přečetl Tvůj blog, myslel jsem si, možná trochu blahosklonně, že "brácha na to jednou přijde, vždyť je to evidentní". Cítil jsem se téměř jako "dítě Abrahamovo", a teď? Pokoncilní svazák. Tak to Ti tedy pěkně děkuju! :)
Ahoj všem chlapům, nikdy jsem nebyl příznivcem četby z PC- papír je papír. Ale u těchto nových a perfektních chlapských stránek mě napadla "přidaná hodnota". Že bychom zde mohli zanechávat své osobní poznámky a tím obohatit četbu našimi osobními životy. David Král, který hledí na oblohu